Málokterý Čech tuší, odkud pocházejí jeho předkové. S námahou vyjmenuje ještě tak prarodiče, ale vědět, zda jeho rod patří k menšině, která žila v české kotlině od nepaměti, anebo k drtivé většině, která sem doputovala s praotcem Čechem z jihu a východu, případně s Němci či třeba Dány ze západu a severu – to už je příliš. Cesta proti proudu času přitom nebyla nikdy tak jednoduchá, jako dnes – stačí se poškrábat štětečkem v ústech a odeslat obálku. Uznejte sami, že jsem nemohl odolat.
A tak jsem se stal jedním z tisíců Čechů a dalších desetitisíců Evropanů či Američanů, kteří propadli módní variantě kultu předků, a nechali si udělat genetickou analýzu svého zeměpisného původu. Měl jsem přitom malou výhodu – možnost srovnání. Díky bádání příbuzných v matrikách totiž vím, že se mí předkové vyskytovali již okolo roku 1650 v Luhačovickém Zálesí, a že je místní kroniky označovaly za přivandrovalce z Chorvatska. Uvidíme, jestli legendy nelžou…
